Předc jen touto dolinou
Nejmilejší jest mi cesta,
Kde, jak u nás, lučinou
Řeka táhne podle města.
Hle, tam řídí loďku jun,
Vlny lehkým veslem čeře: ––
Tak jsem doma s dívkou člun
Kolébával po Jizeře.
Co jsme mnohdy ztropili
Sladkých žertů, milých smání,
Druha druh jak zkropili
U laškovném veslování!
Má panenka posavád
Doma k známým tokům chodí;
A když léto pálí, snad
V kristalu se chladném brodí.
Já, kdy z oněch stran který
Přijde mráček, se ho táži,
Zdali z tokův Jizery
Také svou vlažičku váží?
Rce-li „ano“, prosím jej,
By ji na mne skropil dolů,
A co z vlasti dobroděj
Schladil žáry mého bolu.