Slavné Bedřichovo město
Chová pamětného dosti:
Já jsem zatím prohlédnul si
Povrch jeho památnosti.
Dlouhé třídy, pěkné stavby,
I tu smutnou řeku Sprevu:
Ale hezkou, jako ty jsi,
Neviděl jsem žádnou děvu.
A když tak jsem v běhu ztrávil
Prvního dne horkou půli,
Hlad a žízeň ponoukaly
Ohlédnout se po tabuli.
Obědval jsem; ale ký-to
Oběd bez tvých milých žertů,
Kde tvé cukrové hubinky
Scházely mně ku desertu? –
Předce hostinské to místo
Ode mne buď vděčně jmíno,
Neb tu pro našince mají
Žernosecké dobré víno.
Hle! už sklepník rusovlasý
Čechu Čecha na stůl staví –
Nuže, dívko na Jizeře,
První sklenku na tvé zdraví! –