Pryč jsi děvo! A tvá všady
Zpomíná se jemná vláda;
A tvé lásky blahé žezlo
Všecko sobě nazpět žádá.
Tvoje kvítka na zahrádce
Truchlivě hlavinky kloní:
A kdy ptám se, co jim schází,
Smutně řkou: My lkáme pro ni.
A to milé ptáče v kleci
Zanechalo sladké pění:
A kdy ptám se, proč je ticho,
Říká: Vždyť tu ona není.
Mé pak srdce přeubohé
Víc než kvítka, víc než ptáče,
Co jsi nás tu opustila,
Dnem i nocí pro tě pláče. –
Nelze nám už děvo nésti
Tvoji nepřítomnost dlouhou:
Nepřijdeš-li záhy nazpět,
Zhyneme zde všichni touhou.