Zde jest ona hlučná třída,
Zde to známé stavení,
Kde mi zrála v tichu bída,
Zrály lest a mámení.
Zde jsem poznal onu krásku,
Zde jsem prvně miloval;
Zde jsem přísahu a lásku
Blažen z jejích rtíků ssál! –
Děva město opustila,
Neřeknouc mi ani kam:
A já pozdě zřím, že byla
Její láska pouhý klam.
Kam se asi odebrala,
Už se nechci dále ptát;
A nech s sebou všecko vzala,
Její dům tu zůstal stát. –
Nuž, ty sličná stavbo tady
Ještě dlouhé věky stůj,
A co pomník její zrady
Hlásej spolu smutek můj!