V poli rád se procházívám
Z rána nebo z večera;
V noci raděj v člunu splývám
Přes hladinu jezera.
Zřím-li vzhůru – aj! tam plují
Luna, hvězdy oblohou;
Zřím-li dolů – pobleskují
Světla ta mých u nohou.
Tak zakoušet noci mohu
Dvojnásobně lahodu:
Jednou – hledě na oblohu,
Po druhé – sem na vodu.
Když pak slavím leskot luny
A hvězd miloskvoucí pluk,
Plesně tu a dumně v struny
Lije mých se písní zvuk.
A hle! od protějších lesů,
Lehkým křídlem nesena,
Vane zpět k modrému plesu
Zpěvu mého ozvěna.
Jaká shoda! Všecky zjevy
Noci krásné zdvojené:
Dvoje nebe, dvoje zpěvy
Z jednoho vždy pramene.
Nuže světla na nebesku,
Vám posílám vlastní zpěv;
A ty světci těch odlesku
Přijmi zpěvu mých ozev!