Pod kopečkem kaple, nad kaplí dva buky:
Rozchod káží hochům temné zvonků zvuky.
Jeden hlínkou na zeď jméno svoje škrabe,
A nožíčkem druhý své zas v kůru dlabe.
Té krajince tiché v pamět se poroučí,
S níž se oba smutno dnes ponejprv loučí. –
Pište jména, ryjte! o jak mi vás líto:
Ach! snad prvním deštěm bude jedno smyto.
A to druhé záhy zahalí buk mechem,
Před chladným se chráně od severa dechem.
Až i má hodinka bude jednou bíti,
A já budu muset odtud dále jíti,
Zapsat půjdu raděj obsah jména svého
V nejoutlejší blánku srdce panenského.