Přitáhli čápi z jižních lesů,
Přelítli šťastně moře obě,
A přírodě matičce k plesu
Přinesli přemilostné robě.
Robátko krásné jako bůže,
Jež vzalo původ v nebes ráji;
Na tvářičkách mu živé růže
A v očičkách pomněnky hrají.
Do vínku jemu čápi dali
Ty nejkrásnější jara skvosty,
Co v zemi rodné naskládali –
Slunéčka lesk a vonné rosty.
Takové dítko rajských květů
Matičce krutá zima vzala;
Že bolem odumřela světu
A v ledy srdce pochovala.
Teď k prsoum zase tiskne robě,
A rozjihem jí srdce skáče,
Že v rozkoši po dlouhé době
Ponejprv zas potůčkem pláče.
A čápi dále vzduchem letí,
A budí lesy, budí háje;
A probuzené ptactvo světí
Sladkými zvuky příchod máje.