Mě pacholátko kladla máti,
Když jsem plakával, do kolíbky;
Slaďounké dávala mi líbky,
A její milá písnička
Přivedla v spánek očička –
A já pokojně počal spáti.
Pak u kolébky sedla máti;
A mouchy-li z uzamklých víček
Počaly shánět sladký sníček,
Tu rozestřela nade mnou
Matinka roušku zelenou,
Že klidně moh’ jsem dále spáti.
Už dávno mrtva moje máti!
A co můj spánek nyní ruší,
Je horší nežli hejno muší –
Starostí to a péčí roj
V mé mysli budí nepokoj,
Že teď mi nelze tiše spáti.
Však ticho srdce! druhá máti
– Rodička země – brzy tobě
Ustele měkké lůžko v hrobě;
A zelený, by’s klidně leh’,
Ti zklene příkrov drn a mech;
Pak budeš tiše, tiše spáti.