64. V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí

V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí k nám známí, příbuzní a přátelé, a ku jmeninám Tobě štěstí přejí, že zříti jest jen tváře veselé,

k svornému tomu, drahý otče, plesu i já své nepatrné přání nesu. A co Ti přeju? – Milostenky Hóry co nejdražšího v lůně chovají,

nech Tobě, otče, od raničké zory až do večera pozdna skytají. A když noc tmavá Tvých se dotkne víček, v svůj čarokraj nech uvodí Tě sníček.

A na jaře, když v krásu plnovnadnou a v plesné roucho svět se odívá; když pole, luka, sady, lesy mladnou, a zpěvem ptactva vzduch se ozývá:

nech v tomto divotvorném krásot reji i Tvoje smysly k mladu pookřejí. A v letním vedru nech Tě háj svým stínem a pramen libým tokem schlazuje;

nech jeseň sladkým ovocem a vínem Tvá sprahlá ústa mile svlažuje. Z těch, drahý otče, ve přírodě léků nabývej síly v pokročilém věku.

I zimní čas, když venku led a sněhy, milé Ti schystej doma večery, kde v kamnech chřestí rudé ohňů šlehy, a v jizbě vládnou pohádky a hry.

V tom domácnosti kruhu libém, prostém vždy nejmilejším členem buď a hostem. Hle časův rozměr, jak na zemi této, i v věku člověčím zří duše má;

Tvůj minul máj; Tvé teď je právě léto; i přijde jeseň, přijde zima Tvá; kéž Všemouhoucí po vše doby stáří Tě zdravou myslí, zdravým tělem daří!