V tento vzácný, svatý den,
jejž já k nejmilejším pojím,
citem sladkým opojen,
před Tebou zde, máti, stojím,
bych Ti za Tvou lásku mnohou
nejprv vřelé díky vzdal,
a pak, pokud slova mohou,
Tobě k svátku štěstí přál:
Štěstí tvář měj jakoukoli;
buď v podobě anděla
slétni k nám, a co Tě bolí,
sejmi s duše i s těla;
neb se zjev co světice,
jež své jméno Tobě dala:
neb co rajská dennice,
by Tvůj život zjasňovala.
Chráněná tak, dlouho blaze
po života kráčej dráze;
pak i my na pouti zdejší
budem dítky nejšťastnější.