Netřeba jen jaro chválit –
jeho květ a vánky;
vždyť pak má i zimní doba
svoje radovánky.
Milo bývá v teplé jizbě
při zpěvu a táčkách;
milo venku při honitbě
nebo na klouzačkách.
Na svatého Mikoláše
a v den Jesulátka
mnohá se nám dostávají
překvapení sladká.
Pro nás však ta zimní doba
jiné kouzlo tají,
že v ten čas i jmenoviny
Tvoje připadají. –
Lahodně dnes v pokojíku
teplo dýše z kamen;
nám však lahodnější plane
v srdci lásky plamen.
A ta láska přeje Tobě,
bys i v pozdním věku
zasloužených nepostrádal
uznání a děků.
By, jak zima vnad nabývá
z podjeseně plodné:
tak Ti ze Tvých činů vzešlo
stáří úctyhodné;
A když jako padlým sněhem
zbělají Tvé vlasy,
srdce mladé, mysl čilou
Ty měl po vše časy.