Ač venku mrazný vítr fučí,
a zemi sníh i ledy hnětou;
v mém srdci to jak z jara pučí,
a nejedna v něm kvítka kvetou.
Tož kvítka vděčnosti a lásky
a bohulibé nevinnosti,
jak v sadě kvítek sedmikrásky
se k fialce a růži hostí.
A ráda dím to, drahá máti,
že ona kvítka Tobě pěstím;
a Ty-li k nim se budeš znáti,
mým největším že bude štěstím.
Jen jedno ještě přání vřelé
a jedna v srdci žije touha,
by Pánbůh dal Ti zdraví celé,
a k zdraví přidal léta dlouhá.