Dovol, matinko, bych Ti dnešním dnem
podala kytku z fialek a růží;
zovouť se růže lásky obrazem,
a k těm se vděčnosť ve fialkách druží.
A jak Tě nemám vroucně milovat?
jak nemám býti Tvojí vděčnou dcerou
za nesčíslný dobrodiní sklad,
za lásku Tvou a štědrosť tisícerou?
Zde na světě, ach, každá květina
s odešlým jarem usýchá a vadne;
má vděčnosť však a láska dětinná,
co budu živa, nikdy nevychladne.