Ne proto, že tak zvykem jesť,
na dobrodincův jmenoviny
jim blahopřát a vzdávať česť,
neb jinými je slavit činy:
Mne spíše, abych pravdu řek’,
vděčnosť a láska jemně nutí,
bych vyslovil Ti samoděk
blahostná svého srdce hnutí.
Ó šťasten buď! A každý den
přinášej Ti radosti nové;
a ulehneš-li zkormoucen,
nech potěší Tě libí snové.
A každičký Tvé lásky čin
se zúroč Tobě steronásob,
jak země, co jí dáme v klín,
nám štědře splácí ze svých zásob.
Tys jako deště krůpěje,
a jako slunka paprsk zlatý;
ač obé lidem prospěje,
obé to činí bez odplaty.
Ó šťasten buď tím vědomím,
že, ač zde časem všecko mine,
cos učinil dobrého svým,
to z paměti jich nevyhyne.