Žel, že v této zimní době
neviděti květin více,
bychom Vám jich ku ozdobě
natrhali do kytice.
Všude mrtvo; louky, sady,
ježto druhdy pestře kvetou,
pozbyly své luzné vnady –
teď je sníh a ledy hnětou.
My však jaro vlastní máme;
a že jeho zdobným květem
doposud se odíváme,
k přešťastným se čteme dětem.
Šťastni jsme, neb neskonalou
jevíte k nám ve všem lásku,
ačkoliv jen asi malou
splatíme Vám toho částku.
Šťastni jsme, že léta mládí
smíme trávit mezi Vámi,
žili zdrávi, spokojeni.