V podzimním se rouchu jeví
pole, luka, les i sad;
zmlkly milé ptactva zpěvy,
a zem prosta luzných vnad.
Pro nás však má kouzla dosti
i ta doba jesenní;
onať ve své řadě hostí
též den Tvého zrození.
Právě dnes k nám s pousmáním
zavítal ten blahý den;
a z nás každý tady s přáním
hotov jest a přítomen.
Ó kéž jak z jarních květů
sladký plod zrá v podjeseň,
tak z Tvých činů vzejde světu
bohatá a vzácná žeň:
By, jak život zdravých stromků
dočeká se století,
tak Ty vděčných u potomků
v blahé zůstal paměti.