Když den se Tvého narození,
matinko, dostaví,
tu anděl, pokud ještě dřímáš,
Tě ve snách pozdraví.
A nakloniv se, jakby smavě
ze zlaté knihy čet’,
Tvé dobré skutky toho roku
Ti šeptem líbá v ret. –
Já věru nejvíc o Tvé lásce
co povídati vím;
neb její sladkosť každodenně
na sobě zakouším.
I nediv se, že světci tomu
přicházím v zápětí,
bych Tobě česť a díky vzdala
za všecky oběti.
Já také poslu-andělíčku,
když letěl do nebe,
svou modlitbu jsem odevzdala,
modlitbu za Tebe.
V ní za kvetoucí pro Tě zdraví
a za věk dlouhý ždám;
a že Bůh vyslyší mé prosby,
tu sladkou víru mám.