Království mé, Církev moje dosud malá –
Časem bude veliká i neskonalá:
V ní se lidé sejdou zemí všech a řečí,
V lůně jejím najde blaho rod člověčí,
Najde poklad milostí a dobrodiní.
A proto ta Církev moje malá nyní,
Hořčičnému zrnku jenom podobá se,
Jež všech jiných semen menším býti zdá se.
Člověk vezma seménko to, seje-li je
Na svém poli, z požehnané této síje
Stromek zrůstá mu vždy víc a více věčší,
Tak že nad byliny všecky v poli předčí,
A nebeští ptáci, vidouc ratolesti,
Přiletují, na nich bydlí, hnízda městí.
A tak Církev moje velkým bude stromem,
Všemu lidstvu žádoucím se stane domem,
V kterém blaze budou přebývati spolu
Lidé všechněch končin, zemí, hor i dolů.