Učeníci moji, vyť jste solí země,
Solí, jíž má osoleno býti lidské plémě,
Aby zachráněno jsouci od hniloby,
K libé chuti bylo Bohu každé doby.
Jsouce solí země, pečujte a bděte,
Ať vždy dobrou lidstvu solí zůstanete!
A sůl dobrá vše, nač se koli
Užije jí, libou chutí solí.
Takou solí buďte! – Posvěcujíc sebe
Pravdou, láskou a milostí, danou s nebe,
Chraňte bratry od nákazy a od zmaru;
I poklady všemi z nebeského daru
Obdařujte lidstvo, aby posvěceno
V tvorstvu lidmi bylo Otce mého jméno.
A takou-li solí dobrou nebudete:
Osud, jenž vás čeká, sobě připomněte!
Zmařená sůl, ježto neslanou je solí,
Ničehož nic libou chutí neosolí;
Onať nehodí se, leč by byla vyvržena,
Lidmi pošlapána, větry rozprášena.
A tak i vám, učni moji, by se dělo,
Kdyby se vám časem odechtělo
Býti dobrou solí
Na té šírošíré lidstva roli.