Není učeníkem mojím aniž může býti, Kdo se mého jha i zákonů mých leká, A kdo za mnou, kříž svůj nesa, nechce jíti, Komu více platí láska u člověka
Než má milosť blahoplodná, věkověká; Kdo se nechce světa zbýti – odřeknouti, Nemůž’ učeníkem mojím býti – slouti. Podle toho sami již se suďte,
A všech sebeklamů prosti buďte, Aby na úhonu těžkou sobě, U všech vidoucích vás ku posměchu Po kratinké době
Nebylo všem zjevno, že jen jako věchu Měli jste mé jméno, ke mně jste se znali, Zákonem mým ale že jste pohrdali. A proto již prvé suďte se a zkuste,
Srdce-li je čisté a není-li pusté; Zdaž je vůle Bohu věrná, přímá, pevná, By má láska ve vás mohla býti zjevná Blahoplodném dobrých skutkův po ovoci,
Vedle vůle mojí na oslavu Otci. Či by z vás kdo, chtěje stavěti si věži, Nezasedl sobě prvé na poradu, Nepočítal-li by pilně jak náleží,
Prohlédaje potřebnému ku nákladu, Zdali peněz, jež má, dosti jest či není K dokonání všeho díla při stavení? Stavitel to moudrý u sebe vše váží,
Aby jist byl, že nic jemu nepřekáží Ku početí díla, jež chce zbudovat; Aby, polože snad k věži základy, A nemoha stíhnouti pak náklady,
Nemohl též věže dokonat. Tehdy – to již napřed dobře vidí – Počaly by smáti se mu davy lidí, Prstem naň ukazujíce,
A potupně říkajíce: „Hle, bloud věži stavěti se jal, A teď, ač rád by stavby dokonal, Chuďas – nemůže ni výš’ ni dál.“ –
Aneb který opatrný král, Jenž by na vojnu se bral, Jeda s tisíci desíti Proti králi mohútnému,
Který s tisíci dvacíti Táhne proti němu, Zdali prvé neusedne, A své šiky neprohledne,
Aby zvěděl: zdaž na jisto lze mu Potkati se s mocnějším Protivníkem svým? Jinak sice k mocnějšímu tomu králi,
Pokavád je s vojskem ještě v dáli, Pošle s prosbou, s dary posly svoje, Dožádať se hledě smíru a pokoje. A tak ovšem hleď též každý z vás,
Dokud ještě máte k tomu čas, Seznať síly své a vůli mou, I má slova, jež ku spáse zvou: A hlediž, ať můžeš na vše příští leta,
Odříci se marných věcí toho světa. Nebo vězte A vždy toho střezte: Učeníkem mojím nemůž’ býti,
Aniž ke mně má dost lásky řádné, Kdo do sebe síly té necítí, Odříci se všeho, čím tu vládne, A kříž nesa, za mnou tiše jíti.
Cookies on Poetry Cove