Vše, což na světě jest, činím nové:
Lidem zákon lásky dávám nový,
Aby ohlášení věštcův slovy
Pokoje a blaha vzešli dnové:
Proto též svých učňův, poslušných mé vlády,
Nesmím, nechci zvetšelými vázat řády.
Nikdo nepřišívá na sestárlé šaty
Nové kusy, nové laty;
Sice jinak z také zprávky má jen škodu:
Nebo při našitém novém kuse
Roucho staré trhá mu se.
A kdo popatřil by takou na neshodu,
Mluvil by, jak myslí v duši:
„Ku vetchému nové nepřísluší!“
Nikdo nevlévá též do nádoby staré
Vína nového, jež bujné jest a jaré;
Sice jinak nové víno silou svojí
Nádoby ty rozpučí a rozestrojí,
I vyteče samo a se zmaří,
S dvojnou škodou hospodáři.
A proto již na paměti hleďte míti:
Nové víno v nové má se
Ve nádoby líti,
A tak obé zachová se:
Zůstanouť i nádoby ty bez úrazu
A to nové víno nepřijde na zkázu.
Nuže tedy vězte to a všickni znejte
I v své mysli zachovejte:
„Učeníky, poslušné mé nové vlády,
Ne starými s novými váži řády.“