Království mé na té zemi – Církev moje –
Síti, uvržené v moře, podobá se;
Do níž ryb a žížal síla nachytá se,
A když naplní ji ulovené roje,
Vytáhnou ji rybáci, a usednouce,
I což naloveno, pilně prohlednouce,
Ryby dobré do nádoby sobě berou,
A pryč vrhou zlé i havěť všelikterou.
Tak to jest a tak to bude s Církví mojí,
Pokud na hlubinách toho světa stojí,
Duše lovíc slovem mým a pílí svojí.
Dobří, věrní, zlostníci a nevěrníci
Sejdou se tu druhdy jako účastníci.
Leč mou věrnou čeleď a zlou onu chasu
Spolu nenechám leč do jistého času.
Přijde konec světa, vyprší mu leta,
Lidé stanou, kde jim uložená meta.
Tehdy vyjdou angelů mých sbory,
Lásku od nelásky, pýchu od pokory,
Dobré od zlých oddělí na věky věků.
Spravedlivé pojmu v slávu mojich reků,
A zlostníky káži meci
Ve ohnivou peci,
Na útrapu, věčnou na záhubu:
Tam pláč bude a skřípení zubů!