Rybičko, rybičko, ubohá rybice!
Nechytej pak se mi té ostré udice,
Zajde ti do krku, vklouzne ti do něho,
Zedře tě, zbaví tě života drahého.
Což hocha na břehu nevidíš seděti?
Rybičko! pryč honem, sic budeš želeti.
Než ta rybička lépe to věděla,
A na lahůdku jediné hleděla,
Zdálo se jí, že hoch jenom tam tak sedí
A z žertu veselé zábavy si hledí;
Tu blízko připlula, i polkla udici
A již jest nastojte! veta po rybici.