Nepečujte příliš o své tělo A o věci, jichž by se mu chtělo: O nápoj a jídlo, O šat a o pohodlné bydlo,
Bydla, šatu, nápoje i chleba, Čeho vám kdy bude třeba, Dá vám Otec, který sám Život dal i duši vám;
Dá vám Otec, jenž má o vše tvory péči, Jemuž člověk důvěrou se vděčí. Vizte pak to ptactvo, ježto nemá polí, Neseje a nežne, aniž do stodoly
Shromažďuje úrody, Leč i je váš Otec dobrotivý Šatí, krmí, napájí a živí, Chrání od zlé příhody.
A že více nad vše ptactvo vy jste: Mějtež to za jisté, Otec váš že péči Má též o vás věčší.
Vizte kvítí prosté A tu trávu jakoukoli, Ježto v šírém poli Bez práce a péče roste!
Jakovou to váš je Otec krásou šatí, Barví, kropí, postřibřuje, zlatí, Tak že Šalamoun král na vrchu své slávy, Přioděný rouchy z kmentu, ze šarlatu,
Neměl nikdy krásy tolik na svém šatu, Co jí mívá květ vyrostlý z prosté trávy. A předc to jenom tráva, Jež se perlami dnes třpytíc rosy,
Zjitra posečená ostřím kosy, Na oheň se v peci dává. A váš Otec má-li takovou péči O trávu a polní kvítí:
Oč že lásku k vám a péči o vás věčší Po vše časy měl a po věk bude míti? A proto vždy mějte na paměti, Že jste Otce nebeského děti,
A že Otec váš ví a v tom lépe zná se, Čeho vám je třeba k životu a spáse. Marných pak se odřeknouce péčí, Jimižto se lidé toho světa matou,
O to jedno s horlivostí stůjte svatou, Co vám káži věčné lásky řečí: O království Boží dbejte, A spravedlnosti jeho si hledejte,
V pravdě, v ctnosti, V lásce a milosti Denně více prospívejte: A vše jiné věci zemské vám
Nebeský váš Otec přidá sám!
Cookies on Poetry Cove