Za oknem tíká ptáček: „tík, tík, tík!
O, pusťte pak mne k vám na okamžik;
Hle sníh se sype, vítr studený,
Nemám co jíst, já ptáček strápený,
I mrznu již! Lidičky, nechte vy mne k vám
A já zajisté vám se dobře zachovám.“
Lidičky pustili ubohé ptáčátko.
Tu u nich drobečky sbíralo chuďátko;
Pobylo tam u nich nejedny neděle,
Skákalo do kola u stolu vesele.
Když ale začalo sluníčko zhřívati,
Ptáčkovi počalo hodně se stýskati,
Sedával v koutečku sám celý strápený;
Jak mu otevřeli – ten tam v háj zelený.