Synáčku, slyš, prosím tě, lítost měj,
A na hnízdečko mé mi nešáhej;
Nekoukej tam tak okem velikým,
Leží tam mé mladé, o něž se já bojím.
Ach, ty se poděsí – a budou křičeti,
Budeš-li ty na ně, holátka, hleděti.
Hošík si ovšem hnízdo vidět přál,
Než postavil se tiše opodál;
Ptáčátko ubohé se upokojilo,
Vletělo k holátkům, křídly je přikrylo,
Hledělo na hocha dobrého rozmile:
„Díky mé, žes nechal mláďátka mé milé.“