Skřivánku, kam tak časně v takou výš
Radostně pospícháš k sluníčku blíž?
Chciť milému Bohu zazpívati,
Že mi život, pokrm ráčil dáti.
Tak to od jak živa zvyk je můj,
A snad jest, poutníčku, také tvůj?
Skřivánkovi, co v povětří pěl,
Poutníčkovi, co dál cestou šel,
Bylo dobře; sluníčko svítilo
A srdéčko v nich Boha chválilo,
A v nebi na hoře Pán Bůh náš rozmilý,
Rád slyšel dík jejich, a že Ho chválili.