Že jsem ještě malý, nechce mne matinka
Do milého kostelíčka s sebou bráti,
A já musím čekat sám zde u okýnka,
Až se nám maminka zase domů vrátí:
Druzí chodívají zatím vesele
Potěšit se tam v tom hezkém kostele.
Než počkejte trochu, brzo přijdou časy,
Že dorostu, budu jako bratří mojí;
Pak budu smít chodit s nimi, s jejich hlasy
Též i můj hlásek se k hezké písni spojí;
Budu tam poslouchat i pozor si dám,
A tak Boha, rozmilého Ježíška poznám.