Celý týden, z rána do večera,
Náš tatínek plno díla mívá,
Že mu ani trochu kdy nezbývá:
Sotva že raníčko, hned za šera,
Slovo poví ubohému dítěti,
Musí honem zas po díle běžeti.
Na neděli tedy musím já se
Těšívati po týden celičký,
Než tu se honem otevrou očičky,
Jak zaslechnu zvony v jitřním čase;
Nezůstanu pak nic déle ležeti,
Ale k tatínkovi musím běžeti.
Pak s ním vždycky smím chodívat
Do polí, na luka, do zahrady;
A na ten svět krásný, na vše všady
Dovolí mi dobře se podívat;
I říkává mi, že toto vše
Stvořil Pán Bůh slovem moci Své.
O neděle! duše má tě slaví
Víc, než všecky jiné dny a časy,
Když mne zbudí zvonů jasné hlasy,
A když slyším, že matinka praví:
„Neděle jest, Páně den jest dnes!“
O jaká radost to, jaký ples!