Slyš, sobáčku! rád bych se tě tázal,
Abys mi potajmu jen ukázal:
Kam jsi schoval onen hezký hnát,
Aby ti ho žádný zloděj neukrad?
Nemysli, mopsíku, že sobák to poví,
Kdo to chce zvěděti, sám zloděj hotový.
Mopsík hledal, čmuchal všudy tam i tady,
Až našel hnát za ovčínem u zahrady.
Již ho pryč unáší; – zle však pochodil
A mzdu špatnou za to sobě uhonil:
Sobák ten ho tak notně zapopad,
Že měl co křičet a si bědovat.