Macíčku! jaký pak zvyk to máš,
Pořád se mi lížeš, umýváš?
Proto, všem že se zostudí,
Kdo na čistotu nehledí,
Hlavu, nožky, vše čisté mít,
Nesmí u mně jináč to být.
A náš Macínek, jak jsem doslech’,
Došel cti veliké u lidí všech.
Když chtěl, ve světnici jsou ho nechali,
Ale i častěji na klín si ho brali.
Myslím, že čistoty a mití si hleděl;
Prospěchu takého, takové cti došel.