Kam jste se, kytičky, poděly,
Co jste tu tak mile voněly?
Pod zemí spinkají květinky,
Jsou na nich ze sněhu peřinky;
Jen ticho, tichounko, dětičky,
Ať nezbudíte ty kytičky.
Přes rok na jaře Pán Bůh sám
S milým slunéčkem přijde k nám,
Z lehounka z nich sundá peřinky,
A zvolá: „Zbuďte se, dětinky!“ –
Tu honem vyndají hlavičky,
Tu honem otevrou očičky.