Kuře, kuřátko, o ty lehké dítě,
Kam to utíkáš čerstvě tak a hbytě!
Pořád se sháníš po koutech za ploty,
A mně jen děláš strachy a trampoty,
I jak mě nevidíš dost malou chviličku,
Nebože, hned se dáš do pláče, do křiku.
Do sadu zaběhlo nešťastné kuřátko,
V tom kvočna zaslechla křičet ubožátko,
I sem tam běhala a kuře hledala,
Až ho přec zděšené, zlekané dostala.
I jak ji zočilo, pod křídla skočilo,
Víc se to nestane, sobě pomyslilo.