„Slyšte, děti, co vám otec praví:
Vy musíte hezké míti mravy,
Nesluší vám křik a hudrování,
Ale tvář veselá a smích na ní.
Nechte lerma, křiku, pravím vám,
Sic se na vás hnedky rozhněvám.“
V tom tu na dvůr přišel náhodou
Kýsi hoch s čepicí červenou,
Tu se krocan hrozně rozhněval,
Dupal, křičel a zle hudroval.
Než hoch se mu vysmál: „Odkud pane,
náš krocane,
Taková zlost ve vás hned se vzala,
Co pak vám ta čepka udělala?“