Bděte, učeníci moji, bděte!
A u sebe na to veždy mněte,
Smrt že může přijíť, když se nečeká,
A v hodinu, které se nenadějete,
Soudit Syn že přijde člověka. –
I proto se záhy sami dobře suďte,
Hotovi a připraveni buďte,
Ať, jak na mé učeníky sluší,
S myslí čistou, s osvícenou duší
Smrti nikdo již se neleká,
Leč na příchod čeká Syna člověka.
Bděte, učeníci a se pilné střežte!
Nebo pomněte a vězte,
Jak bdí hospodář i hlídá domu,
Dána-li mu zpráva jistá,
V kterou hodinu se zloděj chystá,
Jemu na škodu a na pohromu
Vloupati a dobýť se do domu.
Hospodář bdí, domu střeže,
A se chráně od loupeže,
Nedá zlodějům
Ve svůj přikrásti se dům.
A tak i vy bděte, sami sebe střežte –
I co víte, dobře veždy vězte,
Smrť že jako zloděj otvírá si dvéře,
A člověku život na zemi té béře.