Učeníci moji, věrní mému hlasu, Farisejského se pilně hleďte kvasu, Jenž se pravdě mé a lásce Boží příčí, A k nebesům o pokutu s nebe křičí.
Kvasem tím je pokrytectví lícoměrné, Kterým na bílo se líčí duše černé, A šlapouce po zákoně Otce svatém, Nelásku svou halí pobožnůstek šatem.
Roucha – čela lid ten slovem Páně zdobí, Ale nepouští ho duší do útroby; A co vešlo v mysl, nálezkův svých kusy Ve ubohé duši hatí si a dusí,
Konvice a mísy zevně lid ten čistí, Pln jsa uvnitř loupeže a nenávistí; Chválívaje Boha ústy jen a řečí, Srdce daleko má v zhoubné světa léči.
Neb jen vizte na pokrytcův těchto skutky, Na šeredné činův jejich na pobudky! Neníť ovoce to sladké z lásky Boží: Kyseléť to trnky na trní a hloží.
Modlitby jich plané, almužny a posty Nejdou z lásky, nejsou marné chvály prosty. K almužně když který pootevře ruku: Děje se to s povykem a při trub zvuku;
A když modlitbou se počne který baviť: Nechce tudy Boha, leč sám sebe slaviť; A když postem, který tělo svoje suší, Nepoutá své chtíče, jedno tváře smuší.
Marné chvály chtivost, lakota i pýcha Všelikými skutky pokrytcův těch dýchá. U nich všecko, co se činí aneb seje, K vůli oku a jen na oko se děje,
Vždyť ne v skrytě, nebeský kdež Otec vidí, Ale jen tam, kde jsou na odivu lidí, V školách, na ulicích, kde se lidstvo rojí, S posty, modlitbami, almužnami stojí,
By je každý viděl, – vida, chválil za to, Co se Bohu příčí, ano není svato, Není z lásky po zákonu věčném svatém, Ale z pýchy, kryté pobožnosti šatem.
Nuže, učni moji, věrní mému hlasu, Farisejského se veždy chraňte kvasu, Který páchne hrobův plísní, rakví puchem, A zlým po všem světě rozchází se duchem.
Hodnými kdož Mistra chcete učni býti A pro život věčný símě skutků síti: Ne po marné chvále toho světa tužte, Ale s láskou, v duchu – v pravdě, Bohu služte!
Cookies on Poetry Cove