Vlašťovičko aj ty rozmilá!
Ty jsi se k nám zas vrátila.
Pověz mi pak, odkud ty to víš,
Že jaro zas tu máme již?
Řek’ mi to v daleké zemi tam Pán Bůh sám.
Přes hory, přes doly poslal mě zase k vám.
A že přiletěla v tento kraj,
Neošidila se; nastal máj.
Sníh se rozplynul, slunéčko svítilo
A much se hejno tu i tam hemžilo,
Vlašťovice hladu ni nouze nepoznala,
I sobě i mladým dost mušek nachytala.