Bděte, učeníci moji, bděte
A bedlivě se modlete:
Nebo neví nikdo z vás,
Kdy mu dojde jeho čas!
Syn člověka muži podobá se,
Který zašel do dalekých zemí,
A ohlásiv, že se vrátí zase,
Mezi služebníky svými všemi
Ustanovil, jak co náleželo;
Odevzdal jim dům a svěřil vládu
I vykázal práce vedle řádu,
By dle vůle jeho vše se dělo,
A nařídil vrátnému, by bděl. –
Sám pak do dalekých zemí šel. –
Nuže bděte! – Neví nikdo z vás
Aniž bude zvěděti to moci,
Kdy se pán váš domů vrátí zas,
Zdali večer aneb o půlnoci,
Čili snad při samém kuropění,
Aneb ráno za jitřního rdění.
Bdětež tedy, by pán, přijda z nenadání,
Nenašel vás v těžkém pohřížené spaní!