Jen se na mne jednou
Jakás dívka zasmála:
Tu hned ve mně zprudka
Tisíc ohňů rozvála.
Že jsem ji rád viděl,
Sama dobře věděla;
Když jsem na ní žádal,
Hubinky dát nechtěla.
Tak jste všecky holky!
Podivně nás skoumáte;
Jak nás volné znáte,
Pořáde se zdraháte.
A když od vás jdeme,
Samy k nám se vinete;
Nechcemli se vrátit,
Potom hořce pláčete!