Jak se vicher rozhořčený vzteká,
Že se všelikeré tvorstvo leká,
A jak zůřivého moře vlny valné
Bouří, zmítajíc se o vrcholky skalné:
Takto vojna, za níž zhoubným vzdorem
Bezedná smrt kvapí s náhlým morem,
Všudy, kudy sběř svou nevázanou vodí,
Hrůzu, nářek, divé hanebnosti rodí.
Blažící mír, spokojenost plení,
Šťastné kraje v pustotiny mění,
A kde zkrvavenou otěž ukrutnosti
Pustí, pudí lidstvo k strastné zoufalosti.
Běda! svatá nevina kde dřímá,
Neouhonného kde vinný jímá,
Kde se práva člověčenstva potupují,
Kde jen zloty všecky zuby vyšklebují.