Kde jsi vlaštovinko byla?
Kde tak dlouho létala?
O, jak jsem tě smutná holka
Pořád očekávala!
„Zalítla jsem na stavení,
Kde milý tvůj bytuje;
Žalostně jsem opěvala,
Co tvé srdce sužuje!“
Řekni, řekni vlaštovinko!
Co miláček můj pravil?
Kéžby mne tvůj sladký hlásek
Zlých doměnek pozbavil.
„Vzdechna sobě hořekoval:
O, jak rád Bělinku mám!
Pro ni bych vše obětoval,
Pro ni chtěl bych umřít sám!“ –
Jak jsem šťastná, vlaštovinko!
Jak se v duchu raduji!
Leť, ó leť a zapěj jemu:
Že ho věrně miluji!