Přijměte ty básně citu nevinného
S tváří ochotenství kynoucí;
I tak jenom skladatele horlivého
Dojde odměna mu žádoucí:
Jsouť to teprv začátky a prvotiny
Básnivosti v prvním rozkvětu.
Ještě bobek nevěnčí mé židoviny,
Duch se nepne k tomu předmětu;
Však v vlastenectví sobě posvěcuje,
Jeli hodno jaké zásluhy?
Kde se ulíčená zištnost nezjevuje,
Ani hrubé skladu neduhy.
Kéžby prácečka ta mílo zavítala
Mužům srdce prostočeského;
Kéžby rozkřísla a šťastně rozdmýchala
Oheň vlastenectví pravého!
Vás ať pojme k citelnosti slušné, svaté,
Kteráž utěšení rozlívá;
O, ať stále každý dni a leta zlaté
Za mzdu přiměřenou požívá.