Ze šumících lesů
písně sobě nesu.
Tam, co s keřů padá,
do srdce se skládá.
Tam, co ptáče zpívá,
do srdce se skrývá.
Tam, co dumá kámen
i co šplouná pramen,
tam, co dýše kvítí,
srdéčko mé cítí.
A po čase v hrudi
v písních se to budí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.