Večerní větérek šepotavý
kvítkům hrá veršíček kolébavý.
Sběhne si se stráně na roviny,
omete stezičku do dědiny.
Rozdýchá v zahrádkách, co tam chce kvést,
spěje zas k horám, kde domovem jest.
Nad horou, nad lesem zaburácí,
div, že ta dřeva tam nevyvrací.
Zavěje do mraků, pohrozí v dál,
jakoby Slovači na stráži stál.