Někdy rytíř mladý, divý, Na tři lepé sestry metnul zrak; A zrak, plamen ostrý, lstivý, Zplašil holubičky v lesů mrak.
Vzteklá bouře duši hněte, Na kůň! v rukou luk a šípů zbraň; Spěchá, kde se kanec plete, Outlá kde se poukrývá laň.
Zírá jestřáb s jasné hory, Letí za kořistí spanilou; Přes křoví a dlouhé bory Divý Lesoň spěchá za Vílou.
Hučí řeka po úvalu, Spiatý kde je Děčín vnadou hor; Víly plují z Labských valů, Na břehu se kryjí v stinný bor.
Šípy letí nad vlnami, Na druhý břeh lovce kletba zní; V proud se metá – za děvami Zas se divoch žene v zuření.
Přes spanilé vlny země Labutě tři rychle splývají; Tu se kryjí v nížin temně, Zase na horách se blýskají.
Vzejdou na vrch Smečné skály – Boky páše propast hluboká; Labe v čele proudy válí – V zadu kůň a tváře divoká.
Skok, a bílá jedna růže K Labe vlnám se již kolotá; Za ní krásná její druže Větrem také se již míhotá.
Na skalinu rytíř letí, Chechtem jeví nad kořistí soud; Spanilá tu růže třetí Za sestrama kolotá se v proud.
Dvě ty jala vlna v sobě, Nade hrobem vanot ticho dul; Třetí, nejkrásnější robě, Zhůru malý ostrov pozdvihnul.
Letmo rytíř v důl se vrátil, Divě chechtal se a rámě pnul; V proud se vrhá – proud ho schvátil – Nade hrobem vanot ticho dul.
Sirá děva převesluje Svojích sester nepokojný rov; Ještě slza v řeku pluje – Potom ve svůj sirý spěje krov.
Vlna za vlnou se válí, Každá cosi nesrozumně dí; Tam však hledni na vrch skály, Křížů tré ti více napoví.
Cookies on Poetry Cove