Pod horou se tichý údol vije,
S hrůzami zde není zápasu;
Jedináť tu chyžka, a tam žije
Dívka s matkou v pěkném souhlasu.
Máti – kvítko na podzimním čase,
Borsa – růže v jara plné kráse.
Potůček to jasný – jejich žití –
Na pustině ticho uplývá;
Neblaží je bujné světa kvítí,
Jim se nebe jenom zaskvívá.
Žijíť jako líbé záře ranní
Mezi nebesy a zemskou plání.
Jak se krůpěj rosy v druhou line
A s ní svoje slasti spojuje,
Tak i Borsa k milé matce plyne,
S jejím žitím svoje slučuje.
Těchto Slovenek je prostá páska –
Vroucí jenom, nehynoucí láska.