Za horu již zašlo slunko milé,
Ještě se jen kochá s skalinou;
Mlha šerá pluje dolinou,
Utišujíc vlnek šepty čilé.
Ticho pastvec bravy žene bílé,
Hájem zpěvové se nelinou;
Tamto oráč tmavou roklinou
K nebi patří, v klidné byty píle.
Všecko v lůno pokoje se klade,
I tys tichá, jasná vodičko,
Labuť se již v tresti kryje mladé.
Skloň se také se šumnými listy
K duchu mému, tichá větvičko,
Zachvěj pokoj neskalený, čistý.