Bůže jitra z nebe záhy svilo
Zlatou kadeř o temena hor;
Zmizli duchové a jich hovor –
Z něhož srdce moje blahost pilo.
Jako rájské ptáčky – plésá milo
Slunci hvězdek nepočetný sbor;
Zemi snímá se již temný svor –
Nad hory již slunce vystoupilo.
I hvězd našich slavosejná líce
K země zachvěla se nížinám,
Vstanoucímu slunci plésajíce.
I nás minou tmy a noci hrůzné,
Záře vyjde nová krajinám –
V jednoť půjdou slunce – hvězdy různé.