Anjel děva, sličná krásou sterou,
V sledním slunce blesku mile plá;
V čele, na rtech, v oku záře hrá,
S ohněm slunka v boj se líce derou.
Anjel děva, nebes jmína dcerou,
Zrak jí ku nebesům plamená;
A tu oko moje znamená,
K zemi se teď slavné krásy berou.
Sídla nebes nyní jsou tam pusta,
Onna svatost a hvězd plamen slán
V její milé oči, tváře, ústa.
V tomto tichém, v tomto horním páse
Vidím skvělý Boha trůnu stan,
Při něm stojí anjel v svaté kráse.