Divoch ráj ten bohumilý znítil –
Mne v kraj cizí svála bouře moc;
V ohni chýže, města – kdež pomoc –
Ach, tu žhavost já i v dáli cítil.
Země nad pouštěmi jasně svítil
Tento krásný světa kralomoc!
A tu zhoubce ve sopky ho noc
Jako démanty a perly zřítil.
Kde jsou léky na ty rány dávné,
Trupeli kdož nově ducha dá,
Klénoty kdož vyvolá ty slavné?
Zbudit musíš opět živly země,
Zpět je vydá věrná příroda,
Slavně vzejde opět slavné plémě.